Ptačí druhy na zahradě se nám daří rozeznávat díky průzkumům, jaký před pár lety provedla Česká společnost ornitologická. Obecně lze pozorovat zhruba 100 druhů ptactva, my si dnes povíme o deseti nejčastěji se vyskytujících na naší zahradě. Některé z nich určitě hravě poznáte, o jiných se možná dozvíte pár zajímavostí.
Vrabec domácí
Asi nejznámější druh ptáka v našich zahradách. Vrabec domácí (Passer domesticus). Vyznačuje se výskytem v křovinách a hustých stromech a početným seskupením. Typickým znakem je jeho neúnavný zvukový projev, zejména samců. Jeho nejoblíbenější stravou jsou semena, oříšky, ale nepohrdne ani moučnými červy a chutnají mu nejrůznější ovoce, které běžně na zahradě pěstujeme – jablka, hrušky, švestky.
Vrabec polní
Mezi další ptačí druhy na zahradě, které často potkáváme, je příbuzný vrabce domácího, vrabec polní (Passer montanus). Je o něco menší, než vrabec domácí a mezi rozlišovací znaky patří jeho peří, které má světle hnědé zbarvení. Velmi podobným znakem je černě proužkovaný hřbet a šedě zbarvené bříško. Charakteristickým odlišením je pak rudohnědé temeno a bílé hrany hlavy s černou skvrnou na tvářích.
Sýkora modřinka
Mezi další velmi časté ptačí druhy na zahradě můžeme s jistotou zařadit sýkorku modřinku (Cyanistes caeruleus). Tento velmi aktivní pták s typickým modrým zbarvením jak už její název napovídá, se pohybuje poskoky a nejčastěji ji můžete zahlédnout na větvích stromů. Na zemi se pohybuje velmi málo. Živí se výhradně semeny plodů stromů a keřů. V zimě s oblibou využívá ptačí krmítka.
Sýkora koňadra
Sýkora koňadra je největším zástupcem z čeledi sýkorovitých a nejrozšířenějším druhem z této čeledi. Vyznačuje se černým zbarvením na hlavě a bílou skvrnou v oblasti příuší. Černá barva plynule přechází do oblasti břicha, kde se zužuje do černého pruhu. Sýkorky jsou všeobecně teritoriálními ptáky, hnízdící v korunách stromů, v opuštěných hnízdech jiných ptáků. Sýkorky jsou monogamním druhem a často setrvávají s partnerem po celý život.
Na jaře a v létě se živí živočišnou stravou, chutnají ji červy, larvy a drobní brouci. V zimě se živí semeny stromů a často ji můžete zahlédnout v ptačím krmítku.
Kos černý
Kos černý (Turdus merula) je běžným ptákem v celé Evropě, kterému se daří v blízkosti lidských obydlí. Kos černý má černě zbarvené tělo s výrazně oranžovým zobákem a oranžovým lemem kolem očí. Je středně velké velikosti a přítomnost lidí využívá ve svůj prospěch a tak ho můžete ve městech vidět v blízkosti popelnic a na frekventovaných místech, kde vyhledává zbytky jídel. Kromě zbytků je jeho přirozenou potravou drobné ovoce, které sbírá na zemi. S oblibou také vytahuje ze země červy a drobné larvy.
Pěnkava obecná
Za jeden z nejpočetnějších ptačích druhů na zahradě lze považovat pěnkavu obecnou (Fringilla coelebs). Tento drobný pták velkosti vrabce se vyznačuje odlišným zbarvením. Samec pěnkavy je nádherně zbarvený ve svatebním šatu. Jeho hnědočervený hřbet a růžová spodní část těla, modrošedé temeno patří mezi nezaměnitelné znaky tohoto druhu.
Oproti samcům jsou samice nepříliš výrazné. Vršek těla je zbarven zelenošedě a spodina těla má pak šedou barvu s nádechem růžové. Ocásek mají zbarvený do zelena. Mezi nejčastější druhy potravy pěnkavy obecné patří zrnná potrava, tvoří až tři čtvrtiny. Zbylá čtvrtina je složena z bobulí a bezobratlých živočichů (pavouci, housenky).
Vlaštovka obecná
Mezi ptačí druhy na zahradě, které se k nám každý rok na jaře vrací patří určitě i vlaštovka obecná (Hirundo rustica). Na první pohled zaujme svým hluboce vykrojeným tmavým ocasem, který je pro vlaštovku obecnou charakteristickým rysem. Vrchní část těla je modročerná a spodina bílá až béžovo bílá s tmavým pruhem na hrudi a sytě červeným čelem.
Tento pták je velmi obratný a léta velmi rychle. Za letu téměř výhradně loví nízko nad zemí, nebo nad vodní hladinou. Její potravu tvoří dvoukřídlý hmyz a brouci. Její typické hnízdo poznáte tak, že má miskovitý tvar s otevřenou stranou, složenou z hliněných hrudek. Na podzim migruje do teplejších krajin, většinou do severní, subsaharské Afriky, do Asie, nebo dokonce do Jižní Ameriky, či Austrálie.
Drozd kvíčala
Tento zpěvavý pták patří také mezi velmi časté ptačí druhy na zahradě, které můžeme spíše slyšet a až pak vidět. Vyznačuje se totiž svými typickými zpěvavými projevy. Stavbou těla připomíná Kosa černého, ale jeho zbarvení je víc barevné. Hnědá křídla, černý ocas, hrdlo a boky se skvrnami a bíle břicho. Bílý pruh nad okem připomínající obočí. Na rozdíl od pěnkavy obecné, samec i samice drozda mají stejné zbarvení.
Drozd kvíčala (Turdus pilaris) je společenský pták, který hnízdí ve velkých početných hejnech. Jako potravu vyhledává drobný hmyz a žížaly. V zimě vyhledává drobné bobule, zbylé plody ovocných stromů a nepohrdne ani semeny ptačího zobu.
Zvonek zelený
Zvonek zelený (Chloris chloris), je malý druh ptáka velikosti vrabce. Je to pěvec podobně jako drozd. Má podsadité tělo a na svůj rozměr velkou hlavu se silným kuželovitým zobákem. Dospělý jedinec má olivově zelené tělo a na křídlech a ocase je zabarven žlutě. Zabarvení samičky je více šedo zelené a na hřbetu má zbarvení do šeda.
Zvonka zeleného nejčastěji můžeme kromě zahrady pozorovat také na okrajích lesa, v městských parcích, nebo v hustých křovích. V zimě hojně využívají krmítka, kde často svádějí boje o to, kdo převezme nadvládu nad krmítkem. Často to bývá jedinec, který při bránění krmítka hladuje, protože nemá čas se nakrmit a své odhodlání po chvíli vzdává a pouští i ostatní jedince, aby se nakrmili.
Hrdlička zahradní
Posledním ptačím druhem na zahradě, který si v dnešním článku představíme, je hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto). Ze všech dnes představených ptáků je hrdlička největší. Rozměrem připomíná holuba domácího. Hrdlička je zbarvena do béžovo hněda s křídly tmavší barvy a světlejší hlavou. Oko má jasně červenou barvu a kolem něj se táhne bílý pásek. Jejím nevýraznějším znakem je lemovaný pruh na krku černo-bílé barvy.
U nás je to poměrně běžný pták, který počtem kusů zaznamenává mírný vzestup. Často se sdružuje do skupin několika jedinců, ve kterém setrvává až do hnízdního období. V tomto období je naopak velmi teritoriální a své potomky chrání. Hlavní složkou potravy jsou semena a bobule a zelené části rostlin. Zdržuje se ve vesnicích a městech a za potravou často vylétá na otevřené plochy na pole a louky.
Zdroj: wikipedia.org / Foto: shutterstock.com